Dneska ráno jsem z nudy projížděla net, přece jen,
co dělat v 5 ráno, že :-)? A narazila na věci, že jsem se nestačila
divit... Blog 11-ti leté slečny o líčení, fotku kluků, starých cca 8
let, s cigárem, fotky dětí do 15-ti let s flaškou tvrdýho a podobné...
Říkala jsem si kam ten svět spěje? Jak budou vypadat "děti" za 20
let? Já v 11-ti letech chodila hrát s klukama fotbal a největší moje
starosti byly známky ve škole, jak doma ukrást z kredence celou
čokoládu, jestli naši zjistěj to, že jsem si potají domu přinesla kotě,
jak zlochtat mladší sestru nebo jí zmučit bez trestu a podobné. O tom,
že existuje make-up, řesenka, x-hodinové dřepění u televize atd, jsem
netušila a vůbec mi to nepřekáželo a nevadilo a dětství jsem si užila.
Do 15-ti jsem s rodiči jezdila na vodu a pod stan, žádné moře
"all-inclusive" a byla jsem spokojená, pamatuji si to a vidím to na
starých fotkách! Ale když potkám v obchoďáku 12-ti leté děti - slečny
(ano pro mne to jsou stále děti!!) zmalované jak plakát, jak si
prohlížejí tanga a lodičky tak je mi z toho smutno.
Jezdím
na LDT (letní dětský tábor) už od svých 5-ti let, do 15 jako děcko do
oddílu, od 16-ti do 18-ti jako praktikantka (což je výpomoc vedoucích) a
od 19-ti do 22-ti jako oddílová vedoucí a letost jsem se "hecla" s
kamarádkou a připravujeme celotáborovou hru. Ten "vývoj" dětí je do očí
bijící... Ještě, když jsem byla poprvé jako vedoucí tak některé děti v
mém oddílu (vždy jsem měla nejmenší kluky 5 - 9 let) prvních pár dní
pobrekávaly po rodičích a loni? Klučina, 6 let starý, večer ve stanu
brečel, šla jsem k němu, pochlácholila ho a ptala se, zda se mu stýská,
víte co mi řekl? Mezi tím, co jsem mu utírala slzičky z něj vypadlo, že
mu moc chybí notebook a nintendo a neví jak to 18 dní vydrží. Přiznám
se, chvilku se mi chtělo taky brečet... o co všechno tyhle "děti"
přijdou? Asi o všechno co nás bavilo... o hry v lese, skákání přes
švihadlo, bublifuk, hry s rodiči, prostě o dětství.
Chcete
důkaz, že jsem jako dítě byla šťastná, bez toho všeho? Přikládám svou
první doukromou fotku... bylo mi 9 let a jela jsem na putovní tábor s
krosnou, kdy nikdo neřešil, zda mne budou bolet záda a podobné... To
léto jsem zvládla dva tábory - dohromady cca 30 dní bez televize,
elektřiny a podobných věcí a víte co? Já jsem si to léto proklatě užila
:-).
Publikováno 11.3.2012
Naprosto s tebou souhlasím... někdy se
nestačím divit a jsem zároveň ráda, že jsem celé dětství strávila někde
po venku a ne u počítače nebo s neustálým smskováním 
Máě pravdu a z toho mě mrazí. Jsem ale pevně
rozhodnuta, pokud někdy budu mít děti tak je vychovám, tak jak naši
vychovali mě. Minimum televize a počítače, hlavně příroda a čerství
vzduch(tedy pokud tu ješte bude) 
Taky jsem si říkala, že moje děti budou asi
jednou "trpět", ale nechci mít obtloustlé děti, dřepící u TV s mobilem v
ruce a v druhé hambáčem a aby nevěděli jak vypadá lípa a co je jet na
vodu nebo spát pod stanem...
Když mi mamka ve 14 poprvé dovolila použít
řasenku, připadala jsem si jak zmalovaná štětka... Jasně, brzy jsem se
ji naučila používat, ale dneska tak vypadají fakt ty holčičky ve 12. Je
to asi hlavně tím, že je tak nechají rodiče - je to snazší, ne? Včetně
toho nechat je cely den u počítače. Před nějakou dobou jsem četla něco o
prvňáčcích, že v 1. třídě nepoznají vůbec zádné stromy a ani neví a
neumí vysvětlit, co je třeba lokomotiva. Za to by šel dřív člověk snad
hned na zvláštní školu :(
[4]:
Hlavně mne fascinuje jak se všude probírá, že národ blbne a neumíme
psát psacím písmem, ale přemýšlí nad tím, že děti budou učit jen
tiskací, protože psací je těžký... bože, zvládli to všichni, proč by to
nešlo dál?
Mno máš stejný názor :) Ale není to chyba těch dětí, ale rodičů 21. století :)
Žádné komentáře :
Okomentovat